26. června jsme se vydali na návštěvu do Zámečku Střelice. Po vzrušující cestě vlakem nám trvalo necelých 20 minut seběhnout k areálu ukrytém v lese za Střelicemi.
Hned u brány nás přivítala Klára Uhlířová, „paní sousedka“ z Prštic, s klientem Pavlem. Klára nám na úvod vysvětlila, že na Zámečku bydlí lidé, kteří jsou jiní než my. Vnímají svět kolem sebe jinak, reagují na něj jinak, ale potřebují stejnou pozornost,péči a lásku jako my ostatní.
Klára nás provedla jejich dílnami, ukázala nám keramickou dílnu s výrobky a pecí, dílnu se šicími stroji a látkami a dokonce i místnost s tkalcovskými stavy. Klienti Zámečku se k nám začali během naší pouti pomalinku a nesměle připojovat.
Nakoukli jsme také na krásný rehabilitační bazén. Příště si musíme vzít s sebou plavky, abychom se mohli očváchnout.
Klára pro nás měla nachystané výrobky z keramiky, které si děti za asistence klientů nabarvily a přilepily na špejli. Tím si vytvořily pro maminky krásné „zápichy“, které nám teď budou v Silůvkách zdobit všechny květináče za okny.
Na Zámečku pro nás měli nachystané další aktivity, ale my jsme bohužel museli běžet zpátky na vlak.
Dovolím si i za děti napsat, že dnešní den byl pro nás pro všechny velmi obohacující. Klienti jsou jiní než my, někteří na nás mohou na první pohled působit i děsivě, ale rozhodně mezi nimi nebyla vidět žádná agrese, hádky a šťouchání, které dennodenně řešíme ve škole. Děkujeme za krásné dopoledne.
Tereza Dvořáková